shop.surf-trip.czsurf-trip.cz

Blog - SNOW TRIP LIVIGNO 2016

29. 3. 2016

Co se letos dělo v Livignu? Kolik tam bylo zranění? Jaké jsou lázně v Bormiu? Kdo letěl helikoptérou a co se dělo na holčičím pokoji? To vše a se dozvíte v detailním reportu od Elišky, která veškeré dění v alpském ráji zaznamenala doslova minutu po minutě. Blog není tak drastický jako je ten od Petra Šnajdera z loňského roku.

Pátek. Točná autobusů na Zličíně. Tma jak v pytli. Kosa jak ten ďas. Zuby už trošku drkotají. Nohy se nemůžou dočkat, až se konečně postaví na svah. Skupinka freeriďáckých nadšenců. Mikrobus. 21:05 a naše snow-tripácká výprava do „malého-velkého“ Tibetu, jak se italskému zimnímu ráji Livigno přezdívá, konečně vyráží.

Atmosféra v mikrobuse je na jedničku. Bodrý pan řidič je okamžitě pasován na „Karla-ty-podšálky-mi vracejte“ z Účastníků zájezd. S typicky moravským „Tož, podivejte se“ podává info o předpokládaný době cesty. Uf, 10 hodin do vytouženýho cíle. Tak jo, a to přenášedlo už konečně někdo vynalezne? Zadní část busu opanovala veselá tlupa kluků z Mohelnice – prča, střídá prču, je slyšet lehký ťukání skel. Vždyť jo, aspoň to rychlejc uteče. „Ale jo, mami, jasně, že budu vopatrnej. Jo, fusekle mám, i ten zavařenej guláš. Jasně, že ne u sebe. Kdo by dával fusekle ke guláši. No joooo, napíšu, až dojedem. Čau.“ Poslední rady uděleny a hurááá vstříc Livignu! A nezapomeňte vracet ty podšálky!

Sobota, půl 9 ráno, rozlepujeme oči, rovnáme ztuhlý záda. Uf, je to fuška, ale jsme skoro u cíle. Před námi je poslední „překážka“ Tunel Munt la Schera. Čekání nám zpříjemňuje „Karel-ty-podšálky-mi-vyvracejte z cest. „To já jsem jednou na Slovinsku ochutnával medvěda, no možná to bylo medvídě a taky jsem jedl krokodýla. To vám je hnus.“ Následuje bouřlivá diskuze nad tím, jak asi chutná krokodýl..Než stihneme vyhlásit vítěze o „nejvíc divnou snědenou potravinu ever“, dostáváme zelenou a dereme se skrz tunel. Už, už vidíme světlo na konci tunelu. Už tam budééééém? Budem! První pohled na Livigno je doslova k-u-l-e-r-v-u-c-í. Hory, slunce, sníh, hory, sníh, zasněžený jezero v nekonečný smyčce. Srdíčko!

U apartmánů nás vítá rozesmátý Ital Enrico „Si, si, bellisima, no problemo.“ Lámanou italštinou, která čítá přesně dvě slova „ciao“ a „gelato“ („ciao“ zvládnu jako paní, o gelatu se radši nezmiňuju neb jsem sama zmrzlá jak to gelato) mu nezapomenu říct, že moc děkuju a samozřejmě ho tituluju také přídavným jménem „bellisima-krásná“. Heštek: trapné. První skupinka odvážlivců v čele s božáckými snowboarďačkami Markét, Jančou a Marťou vyrážejí vstříc sluncem zalitým vrcholkům, další skupinka vyráží do livignského terénu okusit, jestli nemají náhodou v pověstné bezcelní zóně zkažený Aperol. Nemají ☺ Večer následuje válečná porada, kde nám Mates přibližuje, jaký báječnosti nás během Snow-Tripu čekají: nekonečný lyžovačky a snowboardovačky ve dvou střediscích Carosello a Mottolino, heliboarding, společné véča v nejvýše položeným pivovaru v Evrop a …spoustu dalšího☺ Těšítko a už je zítra?

Neděle. Náš holčičí pokoj rozlepuje kukadla do modrého rána. Prča, boj o koupelnu, soukání se do „sexy“ termoprádla. „To je moje ponožka?“ „Holky, kde mám nabíječku (pozn. pod čarou: nabíječka nebyla nalezena do konce pobytu. Budiž jí země lehká. Navždy jí spolkl livignský ráj nebo Enrico☺). Vzájemné hecování, že to první ranní „lano“ prostě dáme. Nedaly (až do konce pobytu, ale pssst). První den „hoblujeme“ svahy Carosella. Nebe s lehkými mráčky, perfektně upravené svahy, dech beroucí výhledy. Livigno: vezmeš si mě? Večer se nese ve znamení lehké a oduševnělé degustace místního alkoholu u kluků z Mohelnice. Následuje i kulturní vložka Vaška aka G-Money. Vystřihne takovej rap, že by se za něj nemusel stydět ani slavnej Marpo. Díky, díky a teď už dobrou!

Pondělí. Náš holčičí pokoj se probouzí. Prča, boj o koupelnu, soukání se do „sexy“ termoprádla. „Holky, to je můj hřeben?“ První lano jsme zase nestihly, nevadí, zítra je taky den. Naší pravidelným odvozem na svah se stane Jägermeister kára a i díky ní nepřestáváme lovit stále dokola rytmy našeho snow-tripáckýho songu. Dneska razíme na druhý hřeben – Mottolino, kde nás čeká víc černých padáků, U-rampy ve snow parku, boardercross, oblíbená červená sjezdovka na levý straně Mottolina, nebe bez mráčku, k obědu skvostný lasagne (dá se jich někdy vůbec přejíst?), tiramisu jako dezert, Aperol pro schlazení nejen úpoc čela, nastavujeme tváře paprskům sluníčka, které nás neopustí až do pozdního odpoledne. Livigno, chci tu zůstat. Jes, sluníčko se na nás začalo podepisovat. Večer je už na spoustě „snow-tripáků“ vidět typická sněžná sluneční panda. Nejvíc to schytal Dejv, který okamžitě dostal přezdívku pan Krevetka. „Tsss, do pátku jsem úplně bronzovej, uvidíte.“ Jasně Dejve, červená je teď novou bronzovou :D?

Úterý. Vstávačka. Prča, boj o koupelnu, soukání se do „sexy“ termoprádla. „Holky, kde mám tričko?“ Tak jo, dneska to nebude moc hrotit, jo? Ale do konce týdne to první lano dáme (jasně, holky!!! :D). Lyžovačka na Mottolinu. Večerní přípravy na véču a pivo v nejvýše položeným pivovaru v Evropě. Ve stylové hospodě ochutnáváme 1816 La Birra di Livigno v tupláku. Autentičnost a šmrnc hospody nepodtrhuje jen perfektně vychlazené místní pivo, ale také arašídy, které nám při příchodu obsluha doslova „hodí“ na stůl. Buráky si následně před sebou loupete a skořápky shazujete na zem: podlaha je jimi posetá a jednou za čas je obsluha zamete. Úklid značka ideál. Rychlý přesun do Miky´s pubu, do jehož útrob se dostanete klouzačkou. Aperol, jeden, druhý, přesun na tancovačku v clubu Bivio. Aperol, jeden, druhý, tanec a…Teď  už spát, protože v Livignu je nový den.

Středa. Odpočinek ve starých lázních v Bormiu, které člověku berou dech. Panoramatický bazén s bublinkami a výhledem na celé městečko, všudypřítomní kamzíci, hory, sníh nad vašimi hlavami, finská sauna, sauna s pomeranči a skořicí, termální bazénky, koupačka v termálních lázních ve skále, tisíce dalších lázeňských možností. OK, jak tohle místo přeneseme do ČR?:) Vytuhlá, ale spokojená jako už dlouho ne, padám večer do postele.

Čtvrtek. Sluníčko. Den D pro heliskiing a heliboarding. Nebe je od rána bez mráčku a parta šesti snowboarďáků a dvou lyžařů vyráží na spodní stranu Mottolina, kde se potkává s ošlehanými horskými vůdci, kteří je nakládají do vrtulníku a vyráží na zasněžený vrcholek. Odtud je už čeká nekonečná jízda nedotčeným sněhem. Zážitek, který zůstane pevně uzamčen v srdci už napořád, protože život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám dech vzaly…

Pátek. Vstávačka. Prča, boj o koupelnu, soukání se do termoprádla, které už není „na princeznu“. Smutníčko, dneska je poslední den. Poslední lyžovačka, poslední aperol, poslední lasagne, poslední tiramisu, poslední selfie naposledy hladím sníh, naposledy si očima fotím tu všudypřítomnou krásu a ukládám do svýho „happy place“.

Snow-Tripe díky za všechno! Patos nakonec: díky za božácký zážitky, který mi vzaly dech, díky za to nejvíc modrý nebe na světě, za nádherný svahy a hlavně děkuju za všechny „moje“ snow-tripáky, protože bez nich by to prostě nebylo ončo. 

Livigno bylo jsi prostě boží a už teď mám chybítko. Tak zase za rok, jo? Protože právě tady mi buší srdce radostí a nohy se třesou štěstím.

P.S. Kristý, Mates, Marťo, Markét, Jani, Hanes, Jirko, Dálo, Krevetko, G-Money, Jacobe, čekám na vás na Mottolinu na našem místě, jo?;)

zpět do blogu

blog comments powered by Disqus